Seznamuju se se svým tělem

14. března 2015 v 21:26
Jestli po něčem v životě opravdu toužím, pak je to zamilovat se do někoho, kdo mou lásku bude opětovat a založit s ním šťastnou rodinu. Většina lidí řekne, že je to banální, a tak se s tím nikde nechlubím, ale je to zkrátka můj životní cíl. Problém je, že ho nijak neovlivním. Takovou lásku v životě zkrátka buď poznáte, nebo ne. Samozřejmě, že se aktivně snažím někoho potkat, ale buď se nelíbím já jim nebo oni mně. Je to pro mě vlastně docela depresivní, protože představa nenaplnění mého životního cíle tak nějak tvoří můj život na prd. Tak si mezi představami o nádherném životě s mužem, jehož tvář zatím neznám (a která se mění podle toho, kdo se mi zrovna líbí) říkám, že všechno chce čas. Co dělat mezi tím? Všechno, co jsem do té doby chtěla a nedělala. Věnuju se sobě. Dělám co chci, s kým chci a kdy chci. Neomezuju se. Vždycky jsem si například chtěla vyrýsovat postavu. Nikdy jsem to nevydržela. Kdy jindy začít, když ne teď? Těch věcí je víc. Poslouchám své tělo, své srdce a svou duši. Svoje tělo jsem strašně zanedbávala a bohužel se to na něm odrazilo. Pracuju ale intenzivně na tom, aby znovu bylo fyzicky na té úrovni, kde by být mělo. Moje srdce je jako utržené ze řetězu, což (upřímně) i vždycky bylo. Teď to ale neskrývám. Dávám lidem pocítit, co cítím. Mluvím o svých citech, ať už jsou jakékoliv. A má duše? Prodělává resuscitaci. Jsem spokojenější a lidé si toho všímají. Připadám si jako andulka (papoušek)-veselá, upovídaná, aktivní, pořád něco dělající. Žiju svůj život naplno a čekám, až bude plný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama