3 důvody proč je rozchod vlastně fajn.

23. ledna 2015 v 14:34
Rozchod je něco, co obecně bývá vnímáno negativně a bolestivěji. Přeci jenom se na něm ale najdou věci, které jsou veskrze pozitivní. Zkusím je nyní shrnout:

Tak zaprvé: ať už jste rozchod zapříčinili vy nebo jste jenom jeho ,,obětí" všichni kolem vás najednou začnou našlapovat zlehka. To má několik výhod: můžete se celý den válet v posteli, můžete chodit pařit a opíjet se, můžete pořád dokola říkat to samé, můžete prakticky všechno.
Zadruhé můžete dělat věci, které jste dřív nemohli. Nemyslím tím jenom to, že se můžete vrhnout na prvního chlapa nebo ženskou které potkáte. Mám teď na mysli mnohem jednodušší věci, které jste z ohledu k tomu druhému prostě nedělali. Jestli vstáváte do práce za tmy, nemusíte si už potupně svítit mobilem, abyste toho druhého nevzbudili-prostě si rozsvítíte. Chápete jak to myslím, že jo?
Můžete nosit co máte rádi, dělat úplně všechno co chcete, vrátit se ke svým starým zlozvykům, vrátit se k sobě samému. Můžete být zkrátka úplně sobečtí a co je nejdůležitější, já vám to vlastně doporučuji. Je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. To, že se budete utápět v tom, proč to nevyšlo, to nikomu nepomůže. Jasně, že vás to bude bolet a to ať už jste na jakékoliv straně barikády, jasně, že se budete hnípat ve svých citech, ale ono vám to pomůže. Nejenom v zapomenutí, ale myslím, že se to dá využít k tomu, aby se člověk v něčem trochu víc rozvinul. Rozchod je zkrátka ideální čas na to, aby se člověk začal věnovat sám sobě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 simonadostal simonadostal | E-mail | Web | 23. ledna 2015 v 14:43 | Reagovat

krásný článek :)

2 soulbackstage soulbackstage | 23. ledna 2015 v 16:14 | Reagovat

Děkuji![1]:

3 Adina Adina | Web | 20. února 2015 v 12:07 | Reagovat

"můžete se celý den válet v posteli, můžete chodit pařit a opíjet se, můžete pořád dokola říkat to samé, můžete prakticky všechno"
... hele a máš třeba i jiný život než byl ten vztah? Jako tohle všechno je pěkné, ale například já bych si vzhledem k mé vytíženosti určitě nemohla dovolit, se prostě po rozchodu válet celý den v posteli nebo se opíjet... Musím žít svůj život dál - nemůžu jen tak ze dne na den začít kašlat na svět

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. února 2015 v 13:22 | Reagovat

Jsou případy, kdy vážně není rozchod nic superhrozného, ale asi bych ta pozitiva viděla někde trochu jinde. Chci říct: jsou vztahy, o kterých ti časem dojde, že ti víc vzaly než daly.
Ale abych pravdu řekla, asi nejsem člověk, který by si dokázal po rozchodu užívat toho, o čem píšeš. Bylo by to fajn, ale prostě to neumím. :/ I což, stejně v nejbližších letech a staletích rozchod neplánuju. :D

5 Spring.Fairy Spring.Fairy | Web | 20. února 2015 v 13:27 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. A myslím si, že těch důvodů je i víc. Momentálně taky přemýšlím o rozchodu, chybí mi ta volnost a nebaví se mě vázat .. a navíc ten vztah byl takovej divnej:DD

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. února 2015 v 15:57 | Reagovat

No, já se v posteli nedokážu válet celé dny a to ani když jsem nemocná. A opíjení také nepřipadá v úvahu. Navíc by i to přišlo, že tím rozchodem nějak výrazně trpím. Jako by vztah měl být jedinou náplní mého života a to snad nikdy nebyl a nebude.
Rozhodně, jak popisuješ asi "výhody" to má, třeba takový pocit svobody, kdy ten vztah se sunul pomalu ale jistě k zániku.
S tím rozvíjením souhlasím, zkušenosti navíc dají člověku nový pohled na svět, obohatí jej to.

7 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 20. února 2015 v 17:11 | Reagovat

Pokud se utápíte v slzách, nemyslím si, že dokážete myslet na to, že si teď můžete dělat, co chcete!... Co je lepší, prostě si rožnout, protože můžu nebo se naučit nějaké ohleduplnosti?...

8 jauchyl jauchyl | Web | 20. února 2015 v 22:08 | Reagovat

Se mnou by se žádná nerozešla. Jsem totiž dokonalý. Ach  jo, proč mě žádná nechce??

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. února 2015 v 1:11 | Reagovat

Tak...takovýhle vztahy sem eště neabsolvovala. Díkybohu...

10 Rowan Rowan | Web | 21. února 2015 v 10:13 | Reagovat

Trochu mě mate to "zase být tím, kým jste, vrátit se ke svému původnímu já". Hm... podle mě by ale vztahy neměly člověka měnit v někoho jiného, partneři by se měli brát takoví, jací jsou. Samozřejmě to zároveň nese i nějaké změny, vzájemnou ohleduplnost, respekt, omezení nějakých svých zbytečných malicherností, ale pak mi přijde, že vztah člověka tedy nějak formuje a posouvá ho zase o kus dál. a vrátit se zpátky - jako asi chápu, co jsi tím myslela, částečně souhlasím s tou možností užít si volnosti a svobody, ale vztah mi přijde jako něco, na čem chci pracovat a tedy musím pracovat i na sobě.

11 Hann. Hann. | Web | 21. února 2015 v 11:42 | Reagovat

Je to zajímavý článek, ale musím přiznat, že některé věci mne překvapují. Pravda, zažívám teprve první vztah, ale jsem v něm nadmíru spokojená už rok a půl.

Ne vždy se na nás lidé po rozchodu budou dívat jako na tikající bombu. Chodit pařit a válet se v posteli jde i ve vztahu, ne?

"Můžete nosit co máte rádi, dělat úplně všechno co chcete, vrátit se ke svým starým zlozvykům, vrátit se k sobě samému." - to mne velmi zaráží. Ve vztahu má být člověk tím kým je. Nemá se měnit. Když se dva milují dělají kompromisy, ano, ale zároveň by na tom druhém i tak měli milovat všechno a respektovat ho. Teď mi přijde, že jsi asi nikdy nezažil(a) krásný vztah, kdy by tomu druhému nevadilo (a třeba by se mu to i líbilo!) když jsem po ránu jenom v teplácích. Nebo když chci jít s kámoškama ven. Když je mým zlozvykem si před spaním dát kousek čokolády, apod..

Nicméně souhlasím s tím, že po rozchodu může člověk zase něco získat - nový pohled na svět.

Btw. volnost? bože můj! pokud jsi ve vztahu, který je krásný a milujete se, nemáš potřebu být s nikým jiným (myslím tím, že si někde vedle nechceš hledat bokovku) :P

12 Catherine Catherine | Web | 21. února 2015 v 12:01 | Reagovat

Pěkný článek)) Je pravda, že já se někdy ve vztahu cítím jak ve vězení. Kdybych přítelovi řekla, že jdu s kámošem na pivo, naštval by se a nikam by mne nepustil.

13 Návštěvník Návštěvník | 21. února 2015 v 12:05 | Reagovat

Se tim utěšuješ co ? :P

14 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 21. února 2015 v 14:52 | Reagovat

Pěkně napsané :) Nikdy jsem o tom tahle nepřemýšlela, ale asi na tom něco bude. Je pravda, že vztah do určité míry omezuje. Největší omezení cítím v trávení času s jedním kamarádem. Na druhou stranu si před přítelem na nic nemusím hrát :)

15 zahalena-v-temnote zahalena-v-temnote | Web | 21. února 2015 v 17:51 | Reagovat

Nic ve zlém, ale přijde mi, jako kdyby to psal naprostý magor.

Z toho, co v tom krátkém článku popisuješ, jsem pochopila, že když jsi v nějakém vztahu, tak děláš jen to, co chce ten druhý, nemáš čas sama na sebe a to hlavní a pro mě naprosto nepochopitelný- nejsi sama sebou a přetvařuješ se? :O

Tak to pak jo, po ukončení takového vztahu se ti samozřejmě ulevit musí, protože pro mě by to bylo jako vězení...

Když máš normální a harmonický vztah, tím myslím samozřejmě i dlouhodobý, neřeším tu "týdenní" vztahy, tak je blbost se nějak omezovat. Ten druhhý by tě měl milovat a respektovat takovou jaká jsi. Samozřejmě je to i naopak, holka má brát kluka takového, jaký je. Podle mě nemá cenu být s někým, koho chcete měnit a nelíbí se vám takový, jaký je.

I když s někým chodím, tak můžu celý den strávit v posteli, proč ne, když se mi nic nechce dělat? Stejně tak si můžu vyjít s přáteli a ožrat se...

To, co popisuješ, mi přijde jako opuštění vězení a ne konec vztahu.

16 Henna Henna | E-mail | Web | 21. února 2015 v 18:40 | Reagovat

Moc pěkný článek. Máš ve spoustu věcech pravdu a zároveň ji nemáš. Nebudu to rozepisovat, protože to přede mnou vypsali již mnozí a protože bych tu byla do rána. Válet se v posteli bych se nemohla, protože moji rodiče nic netolerují. Rozhodně máš pravdu v tom, že můžu být zase sama sebou. Zažívám svůj první vztah a kamarádky jsou na mě naštvané, protože doteď jsem byla stále jenom s nimi a teď je tu on a ony říkají, že jsem stále jenom s ním a na ně zapomínám. Trochu to tak možná je, ale lituji to. Je těžké věnovat se najednou třem lidem. Ale jak řekla BarbaraJane "v nejbližších letech a staletích rozchod neplánuju". A přesně tak to i je. Takže se stím nějak poperu a vymyslím kompromis. Kdybych se ale přece jenom stala takovouto "obětí" rozchodu, tvůj článek mi pomáhá už teď.

17 Any Any | E-mail | Web | 21. února 2015 v 19:35 | Reagovat

Hmm, článek se mi líbí, ale dovolím si s tebou lehce nesouhlasit. Neřekla bych, že je fajn ROZCHOD. Rozchod, ať už jste iniciátorem vy nebo partner, skoro vždycky bolí a je nepříjemný... Ale myslím si, že SINGLE ŽIVOT je fajn. Asi ne pro každého a asi taky ne navždy... ale rozhodně si nemyslím, že je nutností (a cestou ke štěstí) být pořád ve vztahu. Svoboda má své kouzlo (spoustu kouzel).

18 zoomini zoomini | Web | 21. února 2015 v 19:50 | Reagovat

Rozchod někdy opravdu člověka odlehčí- vím ze svých zkušeností

19 Nessi Nessi | E-mail | Web | 21. února 2015 v 21:35 | Reagovat

Celkem pravdivé :-)

20 Wye Wye | E-mail | Web | 22. února 2015 v 7:39 | Reagovat

S tímhle prostě nesouhlasim.

Rozešla se se mnou přítelkyně a co jako? Každej den vstát, jít do školy jako by nic. Nehledě na to, že doma vo tom nikdo nevěděl, páč ani nevěděl, že jsem měla přítelkyni. Ve škole jsem to taky nikomu na potkání nevyprávěla. Takže našlapování po špičkách se fakt nekonalo. Jako, jo, pokud je člověk sdílnější může to bejt fajn, ale i tak hádám, že málokdo nemá žádný povinnosti, aby to tak fakt šlo.

Víš, pokavaď druhýho miluju, tak mi ty ohleduplný drobnosti prostě nevaděj. Naopak mi prostě chybí.

A jak jako, že zas můžu bejt sama sebou? Co to je za kravinu? Pakliže jsi ve vztahu nemohla bejt sama sebou, tak jsi měla dost blbej vztah a měla jsi to ukončit už dávno, holka. Já se teda sama sobě mohla věnovat, i když jsem měla přítelkyni a pokavaď ty ne, byla někde chyba.

Jako jo, na rozchodu mohou bejt pozitiva, ale myslím, že někde úplně jinde.

21 Daisy Daisy | Web | 22. února 2015 v 11:20 | Reagovat

Tohle mi přijde jako docela hloupý článek, který byl napsaný nějakou 14- letou holčinou, která vidí všechno strašně jednoduše. Já bych teda určitě nebyla s nikým, kdo by mě omezoval, a proto bych se ani nemohla po rozchodu vrátit ke svému starému já. Opíjet se? Proč? Spíš bych to pozitivum viděla v tom, že mám víc času chodit někam s kamarádkami namísto, abych byla se svým klukem. Navíc v nadpise máš tři důvody a ve článku jen dva.

22 mrhradil mrhradil | Web | 22. února 2015 v 12:26 | Reagovat

Něco na těch důvodech je, ikdyž se nám moc nelíbí, tak je to tak:). Skvělé!.)

23 Miriam M. Miriam M. | Web | 22. února 2015 v 20:21 | Reagovat

Víš, ono je to sice napsané moc hezky, ale stejně mám chuť tě přiškrtit... To si neber osobně, jen jsem sama dva a půl měsíce po rozchodu, opíjení už začíná jít kamarádům na nervy, protože dávno překročilo meze dobrého vkusu - a momentálně bych asi přizabila kohokoli, kdo by přede mnou začal s čímkoli, co zavání pozitivním myšlením. Věnovat se sám sobě může člověk i ve vztahu - a po pravdě řečeno, mně to tehdy šlo mnohem líp, protože jsem byla psychicky v pohodě, nikoli na dně, jako teď - a mohla jsem si to doopravdy užít. Neříkám. že nemáš v něčem pravdu, ale pokud nechceš riskovat monokl, neříkej tohle před lidmi, se kterými se rozešel ten druhý, zvlášť v případě, že ho nedej bože fakt milovali.

24 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 22. února 2015 v 22:14 | Reagovat

Jediný, co je na rozchodu fajn je to, když už víš že to bude lepší než slepovat vztah, co už dávno nejde. Všechno tohle v článku není dobrý ani během rozchodu.

25 Bajus-ik Bajus-ik | 22. února 2015 v 22:28 | Reagovat

Musím len súhlasiť, lepšie by som to nevystihla, nenapísala. :)

26 faun faun | Web | 22. února 2015 v 22:34 | Reagovat

[10]: Naprosto souhlasím. Mám takový pocit, že tak to platí nejspíš u zralejších lidí ;-) Když se s každým vztahem posouvá člověk dál, rekapituluje, vidí změny v sobě a ve svém budoucím očekávání.
A ani návrat k původním zvykům, které se utlumily díky ochotě vyjít někomu vstříc, není zrovna nejrozumnější nápad.... Představ si kluka, co kvůli svojí holce přestal spát v ponožkách, které nosil celý den ;-) Asi taková hloupost to je ;-) Neumím  si představit, jaké to je, když kolem tebe lidi chodí po špičkách a litují tě... spíš by mě to asi štvalo, že ze mě někdo dělá chudáka. Po přečtení mám pocit, že to je doopravdy psáno dítětem.... které ještě nedávno myslelo, že když si o velké přestávce dalo pusu s Lukáškem z Béčka jako při svatbě, tak to bude na celý život... nebo alespoň do konce školního roku.

27 soulbackstage soulbackstage | 14. března 2015 v 21:41 | Reagovat

Tak to ti nezávidím. Život si musíš umět zařídit![3]:

28 soulbackstage soulbackstage | 14. března 2015 v 21:48 | Reagovat

[4]: Určitě máš pravdu, ale nikdy neříkej nikdy.

[5]: Škoda, že nevím, jak jsi se rozhodla :(

[6]: Taky jsem to moc dlouho nevydržela. Ono je i docela důležitý naučit se včas z tý postele vstát, jinak je tenhle relax spíš destruktivní. S tou svobodou je to uhození hřebíčku na hlavičku. Fakt je pro mě teď hodně důležitá.

[7]:

[8]:

29 soulbackstage soulbackstage | 14. března 2015 v 22:00 | Reagovat

[7]:V mém případě bylo té ohleduplnosti až moc. Jasně, že člověka něco bolí, mrzí ho, že něco ztratil, ale něco nového zase získal-třeba ,,jen" možnost si rozsvítit :-).

[8]: S tou dokonalostí jsme na tom stejně! Perfect match? Očekávám pozvání na rande!!! :-)

[10]: Každý vztah člověka změní. Je prakticky jedno, jestli trvá tři měsíce nebo tři roky. Důležité je, jestli do něj jde člověk srdcem. Určitě se člověk ve 20 neztotožní se vším, co dělal v 17, ale jde o návrat ke svému vnitřnímu já. Objevit toho sobeckýhi fracka, co se chce věnovat sám sobě a zajímá ho jen on sám a trochu ho vyvenčit z morální klece :-)

[11]: Povíme si, až budete pár let bydlet spolu, jo?:-)

[13]: Jo!!! :-)

30 soulbackstage soulbackstage | 14. března 2015 v 22:24 | Reagovat

[15]: Určitý druh psychické poruchy má každý druhý člověk, je tedy docela možné, že (zatím nediagnostikovaný) magor jsem :-).
Rozhodně vztah neberu jako vězení. Beru ho jako soubor kompromisů, které je člověk ochoten podstoupit, aby mohl být s tím, koho miluje. Aby se člověk několik let cca 12 hodin denně přetvařoval podle mě není možné, ale je možné, aby se kvůli tomu druhému natolik obětoval, že začne sám sebe ztrácet (a vytvářet si tak vězení).
Ve vztahu se vždycky oba omezují, chlapa nikdy nezměníš.
Ukončila jsem vztah, opustila jsem vězení

[17]: 100% souhlas

[18]: [19]: díky vám oběma

[20]: Tvoje a moje situace je trochu jiná. U nás se spíš, než rozchod, čekala svatba. Udělat jsem to určitě měla dřív, ale na otázku kdy si asi nebudu umět do smrti odpovědět. Potřebovala jsem asi čas.

[21]: Nenutím nikoho, aby se šel opít. Byl to příklad. Třetím důvodem je sobeckost

[22]: Nám-čtenářům?

[23]: Klidně škrť (prosím jen virtuálně :-). Rozchod, o kterém mluvíš ty, jsem taky zažila. Sbírala jsem se z něj dva roky!!! A víš, co je z toho chlapa teď (po pěti letech)? Věčně nespokojenej, plešatící, hloupej, bez dodělaný školy... Ještě, že mi to s ním nevyšlo!

[25]: Děkuju!

[26]: Představ si toho kluka, když si uvědomí, že v nich zase může spát a když si uvědomí, že už nikdy nechce holku, který by to vadilo. Každou první pusu beru tak vážně, jako by to bylo na celý život. Ty ne?

31 Hann. Hann. | Web | 22. března 2015 v 10:54 | Reagovat

[29]:
No to by mě zajímalo, co myslíš, že se změní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama